Rozhovor s Lenkou Plzovou - podzim 2012

Jak dlouho děláte managerku Jakubovi?
To už bude takových 13 let.

A jaká je s ním spolupráce? Neměla jste někdy chuť  s tím praštit?
Milionkrát (smích). Ne, je to fajn. My už v podstatě fungujeme jako rodina, známe se strašně dlouho. Jeho holčička mi říká teto, s Fandou máme společné zájmy, to jsou pejsci, s Richardem žiju 9 let, takže to je opravdu hodně propojený. Je to práce, zajímavá práce, ale musíme to oddělovat, občas jsou nějaký mantinely, který se zkrátka  dodržet musí. Ale vždycky, když je třeba dvouměsíční pauza, tak se zase všichni těšíme, že se zase uvidíme. A je logický, když se jede hodně koncertů, tak je ponorka, to bysme nebyli normální, jsme jenom lidi.

Poslouchala jste Jakuba i předtím? Měla jste ho ráda jako zpěváka?

Když mi bylo 15, vzpomínám si jako dneska, že jsem seděla na balkoně, když jsme bydleli v jedný bytovce a tam hráli zrovna „Až se ti jednou bude zdát“ a já jsem byla raněná nějakou láskou, tak jsem si říkala – on má vlastně pravdu (smích). A nikdy by mě nenapadlo, že to budu poslouchat asi tisíckrát do roka.

Jak jste se k tomu vůbec dostala, že děláte managerku Jakubovi? Předtím jste dělala managerku Petrovi Kotvaldovi…
Jakub je lidsky takovej přístupnější, je prostě normální, což mi vyhovuje. Samozřejmě jsou okamžiky, kdy si vzájemně lezeme na nervy, to by nebylo normální, kdyby to bylo pořád jen usměvavý, to by pak nebylo upřímný.

Jezdíte hodně po koncertech po celé republice, kde se Vám líbí nejvíc?

No, Znojmo miluju. Už jsem tady pátej rok, teď ani nevím, občas jsou tady dvojáky, spojíme to, jsou tady příjemní lidi a já to tady mám fakt ráda. Je teda ostuda, že za ty roky, co jsme tady byli, jsem se nebyla podívat v tom podzemí.  Takže Znojmo je výborný, tak jako Olomouc je výborná, Zlín miluju, Svitavy jsou skvělý, ale vždycky je to spíš o těch lidech. Tady Znojmáci, to je prostě bomba, každej koncert je nádhernej. Takže Znojmo vede.
 

Vy si těch koncertů vyslechnete za rok spoustu, je nějaká písnička, kterou nenávidíte?

No (smích), já nevím, jestli to mám říkat. To jsou ty notoricky známý. Blázen žárlí fakt už nemusím, Ave nemusím, Nebeskou bránu úplně bytostně nenávidím, ale Martínek se mi klaní (smích)… Ale kluci to hrajou výborně, vždycky, když to slyším, tak si říkám "ježíš zas tohleto", ale stejně se tam jdu podívat. Protože totiž pokaždé tu písničku zahrají jinak. Takže člověk spíš sleduje, jak oni mezi sebou komunikujou, že už je znám, tak třeba Richard když mrkne na Martínka, že se jim něco fakt povedlo, to už člověk bere trošku jinak...

Děkujeme moc...